Řád Vlka
- Spony na plášť jsou jedinými ukazateli nositelovi úrovně
|
| |
- Na těchto úrovních se hraničáři ještě nepočítají do plnoprávných členů řádu vlka. Jsou ještě ve výcviku.
- na starost je má některý z “mistrů” (pozn. - toto slovo je zde použito pro skupinu hraničářů 13. – 21. úrovně), kdy každý z nich má na starost 4-6 nováčků (pozn. - 1. – 5. úroveň). Ti plní většinou podřadné úkoly (v době, kdy se neučí (pozn. - něco jako naše škola), pomáhají třeba v kuchyni, nebo správci kláštera, atd.).
- Hraničáři, kteří jsou na této úrovni, musí dosáhnout tzv. “očisty ducha”. To znamená, že se nesmí v žádném případě během této úrovně dopouštět poškozování přírody (kromě klasického ničení, se za poškozování počítá i např. budování jeskyně, kácení stromů (pozn. – stačí, když to hr. nařídí), nebo třeba zabíjení divoké zvěře (pozn. – pokud je ovládáno cizí vůlí, tak to neplatí)). Tím, že si hraničář volí cestu Chodce, se snaží vyrovnat se svou Druidskou stránkou (v druidském řádu Medvěda je to naopak). Navíc se mu zbystřují reflexy (zvýšení základního bodu Obr). Poruší-li tento kodex, musí mu mistr buď určit úkol, jímž by svou chybu odčinil, nebo se musí smířit s tím, že se nad hodnost Čekatele už nedostane (porušil-li nebo ne, rozhoduje vždy PJ).
- Při přechodu na 7. úroveň pak každého hraničáře čekají první velké zkoušky (Na jejich obsah se zeptej svého PJ).
- Chodci na těchto úrovních jsou právoplatní členové řádu vlka. To znamená, že už mají svobodu pohybu, můžou se tedy toulat po všech zemích. Je-li však vyhlášena branná povinnost, musí se hlásit u svých nadřízených v klášteře svého rodiště.
- Při přechodu na 13. úr. je nucen složit Druhou velkou zkoušku
- Tito chodci mají Poradní hlasy ve sněmu (viz. níže) (Při rovnosti hlasů rozhodují).
- Tzv. “mistři”. Můžou vyučovat nováčky
- Mají hlasy ve sněmu a zasedají v něm
- Při přechodu na 18. úroveň musí složit Třetí velkou zkoušku
- Každý velmistr a výš má jednoho chodce na 22. a jednoho na 23. úrovni, kteří mu slouží za pomocníky. Říká se jim levá (22) a pravá (23) ruka velmistrova. A i když si můžou stále dělat co chtějí, může jim nadřízený ukládat různé úkoly, které by měly plnit (pozn. – samozřejmě to není žádná tyranie, protože každý člen řádu vlka se umí, a většinou to upřednostňuje, starat sám o sebe a respektuje soukromí. Vše je pouze věc domluvy).
- mají hlasy ve sněmu a zasedají v něm
- mohou volit vedoucího kláštera, případně Velmistra Nástupce
- k dalšímu přestupu nutno složit Velmistrovské zkoušky
- tzv. “velmistři”, každý z nich má dva pomocníky (viz. výše, 22. – 23.)
- mají Rozhodující hlasy ve sněmu (cena dvou normálních) a zasedají v něm
- každý z nich může sněm svolat
- podílí se na volbě vedoucího kláštera (případně Velmistra Nástupce) a na volbě Velmistra Nástupce řádu Medvěda (pozn. – z jejich strany je to stejné)
- 12 z nich (podle výběru Nejvyššího velmistra) tvoří tzv. “vlčí hordu”, speciální oddíl a osobní stráž Nejvyššího Velmistra
- v jednu chvíli může být jen jeden nástupce (ostatní, kteří dosáhnou této úrovně mají stále hodnost Vlčího Prince)
- Je to vůdce řádu v době, kdy je:
- v jednu chvíli může být jen jeden Nejvyšší velmistr (ostatní, kteří dosáhnou této úrovně mají stále hodnost Vlčího Prince)
- je to vůdce řádu - má pravomoc (pozn. – spíš úkol) vyjednávat a mluvit za celý řád vlka
- podléhá mu Oddíl stráže – “vlčí horda”
- vyhlašuje brannou povinnost
- může změnit rozhodnutí sněmu (pozn. – stává se to jen ojediněle)
- Sněm může vyhlásit kdokoliv od hodnosti Velmistra výše. Během dvou dnů po vyhlášení je zpráva donesena do všech klášterů řádu vlka. Za další dva týdny se sněm vykoná. Kdo se nedostaví, nemá již právo do tohoto jednání zasáhnout. Na sněmu zasedají všichni (13. – 34. úr.), kteří se chtějí zúčastnit a nacházejí se v místě jednání. Po projednání dané věci se hlasuje. Výsledek hlasování se již nedá zvrátit (to může jen Nejvyšší Velmistr). Je-li nerozhodný, nastoupí hlasování chodců na 12. úrovni, jež mají poradní hlasy. Je-li i toto hlasování nerozhodné, rozhodne vůdce kláštera. Poté se během dalších dvou dnů všechny výsledky hlasování (ze všech klášterů) oznámí hlavnímu klášteru, kde se porovnají a podle výsledku se jedná. Je-li výsledek nerozhodný, rozhoduje Nejvyšší Velmistr.
- jsou dobrovolné, můžou je dělat jen ti chodci, kteří chtějí. Nicméně dokud nejsou zkoušky splněny, nemůže dotyčný postoupit na vyšší hodnost (pozn. – nezaměňovat s úrovní, na tu nemají zkoušky žádný vliv).